Sluneční energie vzniká jadernými přeměnami v nitru Slunce a spolu s ostatními základními podmínkami umožňuje život na Zemi jako takový. Ovlivňuje řadu přírodních pochodů, které jsou pro náš život nepostradatelné, jako například fotosyntézu, vítr, déšť, mořské proudy a jiné. V těchto procesech se sluneční energie transformuje, ukládá a projevuje v různých formách. Podle zákona zachování energie se sluneční energie, dopadající na planetu Zemi, přeměňuje beze zbytku v jiné formy. Bez nadsázky můžeme říci, že téměř všechna energie, kterou dnes máme k dispozici a využíváme, pochází ze Slunce (energie biomasy, energie fosilních paliv, vodní, větrná a tepelná energie, elektromagnetické záření).
Všechny tyto druhy solární energie, s výjimkou fosilních paliv, považujeme za obnovitelné zdroje energie. Právě proto je nutno upozornit právě na problém fosilních paliv. V dnešní době jsou zdrojem energie spotřebovávaným rychlejším tempem než čas, za který mohla vzniknout. Logickou úvahou nám musí být jasné, že v případě fosilních paliv bude tento zdroj brzy vyčerpán. Nehledě na škodlivé následky spalování fosilní paliv na životní prostředí (přispívá ke skleníkovému efektu, znečištění ovzduší a vod, …) nejsou fosilní paliva správnou volbou pro budoucnost.
Nejefektivnějším využitím z výše uvedených možností se tedy logicky jeví přímé využití solární energie, neboť každá přeměna energie s sebou nutně nese určitou ztrátu.
Využití solární energie
V praxi rozdělujeme solární energii do dvou základních skupin. Dopadající sluneční energii lze využívat přímo, a to buďto pasivně díky vhodné tzv. solární architektuře, nebo aktivně.
PASIVNÍ VYUŽITÍ – představuje termín popisující interakci mezi slunečním zářením a ohřívaným předmětem. K přenosu energie se nevyžaduje žádná aktivní součást. Jedná se o principy tzv. solární architektury (vhodná orientace prosklených ploch a tepelně akumulačních stěn, dosažení maximálního objemu stavby za minimálního povrchu obvodových (ochlazovaných) stěn, důkladná tepelná izolace a využití obnovitelných zdrojů pro energetické zásobování stavby). Pasivní využití solární energie má velké výhody v tom, že nepotřebuje žádný vnější zdroj energie a nemá žádné provozní náklady.
AKTIVNÍ VYUŽITÍ – jednoduše řečeno, pokud teplo je dál přenášeno přídavným technickým zařízením, jedná je o aktivní využití solární energie. Jedná se už o poněkud složitějším využití, je potřeba lepší technické vybavení, náklady jsou vyšší. Aktivní využití je v podstatě dvojího typu:
Přeměna na teplo – slouží především k ohřevu vody, k přitápění a ohřevu vody v bazénech, energie slunečního záření je pohlcována tmavým povrchem plochých solárních kolektorů. Vzniklým teplem se ohřívá například užitková voda. Termické kolektory a panely slouží k výrobě tepelné energie. Běžně se používají k ohřevu vody v bazénech, k přípravě teplé užitkové vody a k vytápění. Další možná využití jsou k výrobě páry či procesního tepla (výroba technologického tepla).
Přeměna na elektřinu – pomocí tzv. fotovoltaického jevu se přeměňuje sluneční záření přímo na elektrickou energii.
Autor: Hana Blahoutová
